Přidat odpověď
HM, já ti odpovím.
Nejsem ten typ, který si chrání to miminko už od početí první sekundu. Prostě to tak nemám, zhruba do té doby, kdy je hranice přežití, tj. 22 týden.?
Na testy jsem nechodila proto, že bych chtěla odhalit nějakou vadu, ale protože jsem chtěla vědět, zda dítě má ruce, nohy, ledviny, močový měchýř...
Pokud by něco z toho bylo špatně a dítě by nebylo do budoucna schopno přežít bez mé intenzivní fyzické pomoci, volila bych potrat. Pokud by dítě mělo vadu neslučitelnou se životem, volila bych potrat. Pokud by se přišlo na operovatelnou vadu, která nemá po odstranění vliv na kvalitu života, šla bych do toho.
Pokud by se nic nezjistilo a narodilo se s vadou, ať fyzickou nebo mentální, samozřejmně bych se o něj postarala.
Takže za mě... pokud někdo nejde na testy a má to nastavený tak, že bude milovat i vadný kus, proč ne.
Já, pokud mohu alespoň něco málo ovlivnit, tak to udělám a rozhodnu o tom, co je nejlepším řešením pro mě, nikoliv pro plod.
Předchozí