Bohužel, na hudebce se hodně dětí zkazí diletantským vedením nebo lhostejností nebo tím, že učitel není muzikální... Ale zrovna tak jsou i výborní učitelé, kteří by zasloužili pozlatit.
Problém je, že tím, jak lidé mají obecně nulové hudební vzdělání a povědomí, neumětele nedokáží rozpoznat. Naprosto neplatí, že dobrý učitel je ten, kterého mají děti rády, ale je pro mě s podivem, kolik lidí tomu věří.
Podle mě je hudební pedagogika u nás popelka. Už ZUŠky se snaží pokud možno vyprodukovat co nejvíc malých virtuosů s co největším počtem prvních cen namísto základně vzdělaných univerzálních muzikantů. O konzervatořích ani nemluvě. ZUŠka by se měla věnovat KAŽDÉMU, kdo je motivovaný, často se to neděje.
Je pravda, že u mimořádně talentovaných dětí se často stává, že je hudebka-konzervatoř (někdy vydrží až do Akademie) "vytěží" tak, že jim zničí tělo a poraní duši, je to docela podobné vrcholovému sportu. Lví podíl na tom mívají i zběsilí rodiče.
Muzikant, aby byl doopravdy dobrý, musí být lidsky a emočně zralý. Musí tzv. "mít odžito". Hrát rychle je fajn a dneska to většinovému publiku i stačí, ale po čase se to vyčerpá.
Lidi, kteří rostou postupně, musí překonávat překážky, vyrovnávat se s neúspěchy pak paradoxně mají o čem hrát v době, kdy jejich hvězdní spolužáci mohou být vyčerpaní a zlomení, protože všichni paraziti doprovázející něčí úspěch, je opustí a oni mají ze života kůlnu na dříví.
Mně se obecně moc nelíbí, jak se u nás vyučuje hudbě, připadá mi to vlastně blbě po všech stránkách. Ale to se nezmění, dokavad nevznikne poptávka a ta nesílí, spíš slábne.