Dceři je 20 let, už s námi nebydlí, po velkých problémech které jsem tu několikrát řešila se odstěhovala. Nedávno se ptala svých sourozenců (bráchovi je 11 let, sestře 13 let) co by chtěli k vánocům, nenapadala je cenová náročnost dárků, ale řekli co si opravdu přejí - oba mobil a dohromady x-box. Jinak je jim to prý jedno. Já jsem jí tento týden psala s dotazem, co jim plánuje koupit, abychom se náhodou neshodly a tak mi odepsala, že bráchovi koupila nějaké puzzle z oriflame a sestře mobil, knížku a o víkendu s ní půjde vybírat oblečení. Mě to přijde zvláštní a bojím se, že to bude synovi hodně pod stromečkem líto, když srovná co dostala jeho sestra a co dostal on. Navíc tedy nevím, jestli to opravdu dcera koupila, nebo jestli to teprve plánuje a nemusí ke koupi vůbec dojít. Uvažuji že to synovi nějak budu kompenzovat - oblečení jsem se stejně chystala s ním koupit, potřebuje džíny a teplé kalhoty, tak ty dojdeme koupit. Na druhou stranu nechci, aby to zase vypadalo, že jsem toho já koupila synovi hodně a dceři ne (i když ta dostane právě víc těch dárků od starší dcery). Ani jedno z dětí není moc kontaktní, svěřovací, takže nečekám, že by si o tom pak nějak chtěli povídat, se vším se srovnávají hodně sami, nerada bych aby v sobě měli z vánoc nějakou skrytou křivdu.

Dárky jsme vždycky s dětmi kupovali tak, že jsme si stanovili nějakou hranici peněz a za to děti vybraly něco co udělá radost. Tato reakce dcery mě překvapila. Chtěla jsem jí volat, ale nebere mi telefon.

Jak by jste se k situaci postavili vy? Budu ráda za Vaše reakce, třeba se mi podaří to nějak pochopit