Já kdysi šila mamce na vánoce utěrky ze svých dětských zástěrek, závěsu, co měli doma,když byla malá, prostě recy vzpomínky. Uronila slzu
.
Vlastně kdyby to byly nádherně sladěné utěrky, po kterých jsem pokukovala "někdy" nebo co ví, že sháním, tak jasně, tak nebrečím a jsem ráda.
Ale např. náhodně vylovené ze "vše za 30), nevím, nedokážu to vyjádřit.
Jenže DĚTI to tak necítí. Nejde o peníze, ale puzzle pro tříleťáka jedenáctiletému?