Můj dědeček zemřel také ve spánku. Slavil s námi Silvestra a říkal, že je už unavený, že si jde lehnout. Popřál nám okolo 22 hodiny všem už nový rok. Ráno jsme ho šli budit a už byl mrtvý. Bylo mu 95 let. Byl čiperný, ale jak babička v říjnu zemřela, tak už to nebylo ono. Už bez ní strádal. Teta moje umřela také ve spánku, ráno se prostě neprobudila. Měla 97 let. Oba byli zdraví. Ještě mě umřel bratranec, 42 let, také zdráv. Lehl si odpoledne, že si po obědě zdřímne a už se neprobudil.Dostal infarkt. To je vážně krásná smrt pro ty lidi, ale pro lidi okolo jsou to šoky, protože to absolutně nečekáte.Tatínek můj umíral na rakovinu necelé tři roky, byla to hrůza, to jsme se modlili, aby zemřel, protože ke konci už nezabíralo ani morfium a měl strašné bolesti.