Vdávala jsem se, když bylo synovi rok a čtrnáct dní. Proběhlo to na jedničku, užili jsme si to všichni a troufám si tvrdit, že i malej. Je teda pravda, že to byl a je společenský tvor. Při obřadu seděl na klíně mé kamarádce. Když mě viděl, zavolal jůůů máma a hrál si. Jemu totiž stačí, když ví, že jsem poblíž a je spokojený. Před kostelem na lavičce se nabaštil a když jsme jeli na hostinu, tak usnul v autě. Přesně před restaurací se vzbudil, nalábnul se polívkou i svíčkovou a řádil až do deseti do večera. Šla jsem ho pak uložit a můj taťka s ním byl doma. My jsme pokračovali v oslavách do brzkých ranních hodin. Výhodou bylo, že jsem nekojila (sám se odstavil měsíc před svatbou) a že je tak společenský. Taky nám v té restauraci udělali zázemí (jeden kout byl s dekou a hračkama vyhrazen pro malého, ven jsme si mohli dát houpačku atd.) Nejspokojenější byl, že jsme měli živou hudnu. protože to přímo miluje. Až jsem zírala, jak na jedničku to zvládnul. Ale musí se počítat s tím, že každé dítě je jiné a že i u nás to byla klika, že to proběhlo takhle, takže zvaž sama. Jen jsem chtěla přispět vl. zkušeností