Myslím, že když nemáš úplně standardní dítě, které je trochu svéhlavé a máte potíže se dohodnout už od tří let, je nejvyšší čas s tím něco dělat. Prostě nenechat to běžet a doufat, že on se "vzpamatuje" a tobě nerupnou nervy, to je jako hrát si s ohněm ... Nehledě na to, že ty máš nervy jen jedny a on se nevzpamatuje.
Co zkusit nějaký kurz, např. RaR - neříkám, že se podle toho můžeš řídit, ale pár střípků si z toho odneseš a navíc je to dobrý způsob, jak se bránit syndromu vyhoření. Nebo jiný kurz, jiného odborníka, kterému věříš.
Nebo zkusit rodinnou terapii (tj. celá rodina, ostatní děti a partneři). Protože doufat, že - když to zjednoduším - synovi nařežeš, on začne být hodné dítě a celá rodina zase bude šťastná, je taky trochu od věci.

K tomu konkrétnímu případu - za sebe můžu říct, že kdyby mi někdo pokládal otázky jako: proč kradeš? Nebo lituješ toho, že kradeš?, apod., tak se taky zatvrdím a omlouvat se nebudu. I když nejsem ADD a jsem celkem slušně vychovaná. Ale tváří v tvář takovému obvinění bych asi pokorná být neuměla.