Jako malá a ještě i určitě v první třídě jsem taky někdy "čórkovala". Ve školce jsem ukradla malé kuřátko, odznak z nástěnky, u tety taky nějakou hračku, klukům autíčko, prostě když se mi něco hodně líbilo, tak jsem nedokázala odolat.
Dneska nekradu a považuju to za hnus. Je teda fakt, že na mě stačilo houknout, nebo vysvětlit, že je to špatně, nebyla jsem vzpurné dítě.

Takže to jen taková poznámka, že když dítě "krade", tak to vůbec nemusí znamenat, že to skončí špatně.
A jinak se připojuju k ostatním, míň tlačit do kouta a dělat rošambo a víc se snažit vysvětlovat a pokusit se třeba o jnou komunikaci. Jinak je ale určitě potřeba dát důtazně najevo, že takhle ne.