Možná je někde běžné, že si dítě ze stolu vezme dvacku, i když mu nepatří. Mně to úplně v pořádku nepřipadá, protože malé dítě pak těžko rozliší, jestli si tu dvacku ze stolu může vzít i na návštěvě u sousedů.

Zarážející spíš je, že na přímý dotaz, jestli si jí vzal, zapírá a nepřizná se.
Možná se bojí, že dostane vynadáno a je pro něj psychicky "těžké" se přiznat. Někdy přemíra přísnosti je kontraproduktivní, na mě to teda nidky nezabíralo a v momentě, kdy na mě někdo začal hodně tlačit, mlčela jsem a zapřela bych i jak se jmenuju.
Na některé děti funguje daleko líp cesta "hezky a po dobrým".