I to braní věcí jsme řešili, resp. to už byly drobný krádeže, protože bral mně peníze z peněženky, cigarety a doutníky, moc dobře věděl, co dělá, už mu bylo víc, než tomu tvýmu, asi osm. To je právě potřeba rozlišovat, jestli to dělá vědomě, nebo ještě nedohlédne na to, co dělá.
Zase ale když jsme na to přišli a domluvili mu, pochopil, líto mu bylo (možná víc sebe, než toho činu) a omluvil se se slzami v očích a ne zuřivě. A pak nějakou dobu sekal dobrotu.

Taky má problémy s autoritami a vyšší intelekt, celý první stupeň s ním byla jedna velká krušná chvíle.

Já si myslím, že i ten váš už moc dobře ví, co dělá. Je třeba stanovit pevné hranice a taky jasné sankce za jejich překročení. Radši dávat pravidelné kapesné (ale zase to nepřehnat), aby měl s čím hospodařit.