To nesouhlasím.

Moje matka byla celý život naprosto závislá na rodičích: bydleli jsme v jedné ulici a neexistovalo, že by je každý den nenavštívila, o víkendu s nimi trávila třeba celý den.

Moje teta (sestra mého otce) žila i s rodinou v bytě své matky. Když konečně po 15 letech dostali byt vlastní, odmítla se do něj nastěhovat, rozvedla se a zůstala s dcerou u maminky. Její dcera se po smrti babičky a maminky naprosto zhroutila, skončila na psychiatrii, má invalidní důchod a žije v domě s pečovatelskou službou - je jí 45 let.

Druhá teta (manželka matčina bratra) měla naopak maminku nastěhovanou u nich - babka jim vedla domácnost a vychovávala děti. Po její smrti se o rodinu starali rodiče jejího manžela. Zemřela na rakovinu ve 42 letech jako naprosto nesamostatná.

Proto v naší rodině zavládlo zděšení, když jsem se ve 20 odstěhovala i s dítětem a manželem 100 km daleko a nikoho jsme nepotřebovali.