Bohužel, tak to má spousta rodin, že každé dítě je jiné a já chápu, že tě to štve. Moje situace to naštěstí není, ale znám ve svém blízkém okolí min. 2 rodiny se 2 dětmi, kdy jedno je slušné, vydělávající, nic nepožadující, hodné atd. a druhý dítě (v jednom případě syn a v jednom dcera) jsou problémoví, vyžírající své rodiče, dělající dluhy a potíže apod.

Bohužel, v obou případech ti rodiče i to problémové dítě akceptují a v obou případech jim navíc pomáhají víc, než tomu slušnému dítěti. Mě osobně by to štvalo taky, já sama považuju za důležité se umět v dospělosti o sebe postarat a nechodit si "k babičce" pro měsíční příspěvek na život apod...

Na druhou stranu chápu ty rodiče, protože mají určitý pocit viny, že své dítě špatně na život připravili, když mu ten život nevychází a že mu musí ještě stále pomoct. Je to děsná blbost, samozřejmě, viděla jsem rodiče, kteří tak dlouho tahali své dospělé děti z bláta, až sami přišli o dům apod. Ale oni si to vysvětlit nenechají, pro ně je to jejich dítě, pro které udělají všechno. Bohužel.

Chápu teda tvůj postoj, chápala bych i to, že manžel by se se svou sestrou nechtěl bavit, když by viděl, že škodí svým rodičům...

Ale fakt s tím nic neuděláš.

Jo, v té jedné rodině to vedlo k tomu, že bratr neustále vysvětloval rodičům, že je sestra zedírá z kůže, lže, zadlužuje se atd., dopadlo to tak, že ten slušný bratr se s rodiči totálně rozhádal, protože oni to odmítali slyšet, a prostě s nimi nekomunikuje. Takže to může vést k rozpadu celé rodiny - rodičům zbyla problémová dcera, která jim dělá podobné potíže, a hodného slušného syna nezvou. Rodiče jsou prostě někdy divní.

Možná manžel jenom nechtěl dělat o vánoce dusno.

Jinak já osobně bych se taky cítila povinná upozornit své rodiče, že je můj sourozenec přivádí do potíží. V tvém případě bych do toho ale nezasahovala, spíš bych doma s manželem o tom mluvila, že jestli on si nechce s rodiči promluvit. Od tebe to určitě nevezmou a bohužel pak budeš za špatnou ty.

Nejsi odpovědná za osud švagrové ani tchánovců.