Persepolis, to byla. Vyřádilijsme se hezky, vyráběli jsme si sami oznámení (obtiskávali nohy na papír a pak z nich dělali cestičky k sobě, no já v 8. měsíci, děsná sranda), udělali jsme to jako hypermejdan s přespáním pro všechny, aby se nám někdo necoural, neodcházel, taky nejblíž lidi bydleli asi 100km od cíle, kaplička byla 200 metrů od statku, kde se jedlo i spalo, každý dostal ráno ve dveřík panáky, aby byl uvězněn

Akorát nám po cestě přestala fungovat baterka, tak jsme auto roztlačovali, nešly občas stěrače, dojeli jsme a auto umřelo ale jeli jsme den předem, tak jsme se nehroutili.

Jo a kapela se rozpadla týden před svatbou, tak hospodský objednal náhradu, netušili jsme co. Byli to 2 dědci s varhanama, jako z chorvatské riviéry a neuměli zpívat, neuměli nic zahrát (jediné, co připadalo možné jako první tanec bylo Život je jen náhoda, protože helenku, Maxim turbulenc a Gotta a Michala Davida FAKT NE), hele, jak se říká vtip, že zaplatit za to, aby nechráli, tady to nebyl vtip, oni brblali, že jsou objednaný min. do 23 hodin, tak dostali litr aby šli do zadele

Ale u kapličky mi hrála mamka se ségrou na housle a violu Adama Michnu z Otradovic



Uf, až mi slza ukápla!