Já se vdávala taky spíše z rozumu. Byla jsem opravdu na pochybách, ale prostě po pěti letech vztahu byl pocit jistoty pro mě přednější. Vůbec nevím, jestli jsem byla zamilovaná na začátku nebo jsem si jen užívala zamilovanosti partnera. Prvních několik let to bylo super, užívala jsem si pozornosti ...pak svatba, dítě a pomalu sourozenecký vztah, jen starání se, druhé dítě, oba škola, práce, starosti a připlížila se snad několikaletá krize, kterou jsme si ani jeden nepřiznal. Sex totálně vymizel (do roka jen několikrát), nějaké chytání za ruce neexistovalo, prostě nic intimního. Manžel si to nepřiznal do té doby než jsem letos na jaře vybuchla a chtěla odejít hledat svého prince a jemu dát možnost najít princeznu. Nicméně jsou děti, prý mě má ráda a tak, tak jsme to zkusili dát dohromady a stalo, že jsem se zamilovala. Už je to víc jak půl roku a i ty motýli v břiše jsou. Někdy si říkám, že jsem se zamilovala až teď , a to už máme dvě děti a jsme spolu 16 let. Je to vlastně to nejlepší, protože jsem zamilovaná, vidíme se každý den a nemusím nikam na rande.