Když byly děti malé, tak mi nejvíc chyběl spánek a trochu samoty (při druhém). Po skončení školy mi asi začal chybět stres či co. Poté co jsem začala chodit do práce bych brala babičku na hlídání při nemocech, ale to je asi tak všechno. Nechybí mi teď nic, jsem spokojená s dětmi, naopak mi chybí, když jsou déle jak tři dny pryč. Přijde mi, že s nimi užijeme víc než jsem si užívali předtím nebo co si užívají bezdětné páry kolem třicítky. Člověk je aktivnější. Někdy si postesknu, že nemůžu jít ani cvičit, že nemá kdo hlídat, ale nevím, jestli bych šla i tak; někdy mě bolí hlava z věčných otázek, ale když tam není, tak mě zase bolí z toho ticha... Ale můžu říct, že jsem fakt ráda, že už jsou větší. To je holý fakt . Dá se dělat spousta věcí, nikdo neřve, věčně se nevzteká .... A za deset let jsem bezdětnou dobu zapomněla.