Tohle asi docela častá věc. Pochopila bych to u člověka, který je osamělý, nedoceněný a potřebuje se někomu vlísat a neumí to jinak, než že zařídí, aby ho litovali. Jenže třeba tahle naše tetička je sice sama, navíc depkařka, ale my jí snad den co den zveme, ať se staví na kafe, a že si s ní děti rády pohrají, že se má s náma jít projít, když jdu s kočárem, nebo že má jít se mnou, až budu vyzvedávat děti ve školce a v družině. Bydlí ve vedlejší ulici. Denně má cestu kolem nás, ale stavila se za poslední rok jedinkrát, a to na vánoce. Než, aby za náma přišla, tak bude raději brečet, že jí manžel opustil, nikdo jí nechce a pak nás pomlouvat na všechny strany. Připadá mi, že se v tom vyžívá nebo co.