Kamarádka měla zkušenost s vazbou s jedním ze svých zemřelých rodičů.
Pár měsíců po jeho smrti těžce onemocněla a ten člověk jí hodně chyběl, současně ho pořád vnímala, jako že jí je na blízku.
Každopádně to pro ni nebylo vždycky příjemné, pravdou je, že člověk opravdu neví, jak takové stavy chápat a uchopit.
Nakonec jí moc pomohl jeden psycholog, který jí vysvětlil, že dost možná opravdu ta duše zůstává nablízku někomu, kdo ji tady ještě potřebuje. Že jí rodič skutečně "hlídal", když na tom byla opravdu špatně. Ale její potíže pominuly a teď je třeba se rozloučit a nechat ho jít.
Dostala za úkol nějakou dobu zapalovat každý večer na okně svíčku a tento akt brát jako pomyslné rozloučení.
Moc jí to pomohlo.

Za sebe bych viděla jako velké pozitivum, že ty sny jsou spíše příjemně laděné, že ti rodiče přihlíží v dobrém, nevytahují se na povrch nějaké dávné konflikty. Nejspíš prostě fáze vyrovnání se, která je neskutečně obtížné, ale třeba jí projít, aby to člověk prožil a odžil.