Lysi,

a já jen doplním, že se také říká, že neodešli pouze blízcí, ale tvá duše odchází také. Je potřeba je nechat jít, aby ty´s mohla zůstat a žít dál. To neznamená přestat na ně myslet, ale uvědomit si, že tu nejsou, přijmout tu situaci. A to chvíli trvá. Důležité je pustit své emoce. Protože právě potlačené emoce tě stále poutají.

Když jsem se dozvěděla, že je moje babička v opět v nemocici, tak jsem najednou pocítíla, že umírá. Pro mě to byl šok. Já věděla, že odchází. Nikdo jiný to netušil, pokud ano, tak si to nechtěl připustit. Tehdy jsem probrečela spoustu nocí, a to tu byla ještě s námi. Když skutečně odešla, bylo mi na jednu stranu neskutečně teskno, protože jsme měly nádherný vztah. Ale na druhou stranu jsem pocítila úlevu. Kdykoli jsem si na po její smrti vzpomněla, a vzpomenu, a cítím, že je mi do pláče, tak pláču. Jen tím, že smutek a bolest nechám odejít, se mi uleví.

Také se mi o ní občas zdá, ale zdaleka ne tak často, jako tobě o tvých rodičích. Jsem ráda, že ji vidím a taky bych chtěla, aby se vrátila. Ale důležité je jít dál, netopit se v minulosti. Klidně si s nimi povídej nahlas, když jsi sama. tohle mi ohromně pomohlo. A taky, když na mě přijde smutek, tak vzpomínám na krásné a legrační chvíle, které jsme spolu zažili a přistihnu se, jak se směju

Je mi moc líto, že odešli tobě dva blízcí lidé tak brzy po sobě. Přeji hodně sil a myslím na tebe.