Přidat odpověď
K psychickým důvodům jsme dospěly až po vyloučení fyziologické příčiny, resp.do té doby cca od 2let byla dcera zcela bez potíží a pak nevíme,co spustilo to pokakávání a počůrávání.Nyní několik měsíců zcela bez "nehod".
To praní bych nijak nedramatizovala. Prostě chtěla jsem po ní chtěla aby uměla přijmout zodpovědnost za to ,co se děje.Ona se samozřejmě zpočátku styděla a proto často zůstávala v mokrých či špinavých kalhotkách několik hodin, než jsem na to přišla.Sanžila jsem se jí vysvětlit, že holt se teď ty nehody z nějakého důvodu stávají (který asi nedokáž ovlivnit), ale to nevadí,pokud se hned převleče a špinavé kalhotky přepere (ve školce měla na špinavé kalhotky sáček a pralo se až doma). Nejhorší zpočátku bylo,že se snažila nehody zapírat,to jsem občas nezvláda.
Předchozí