No já hlavně potřebuju moc o té bolesti nemluvit... I když poté, co jsem si přečetla knížku Aby porod nebolel Lucky Groverové, tak jsou mi její názory dost blízké. Je pravda, že jsem první porod příliš bolestivě nevnímala a to bylo dávno před tou knížkou.

Nechci s ním o bolesti moc mluvit, budu mluvit jen o stazích a tlaku, obávám se, aby to neměl miminku za zlé, on je na tyhle věci fakt hrozná cíťa. Třeba když vidí, že se někdo praští nebo řízne nože, tak aniž by ta postižená osoba řekla jediné slovo, syn to hrozně řeší. Přitom on sám je vůči vlastní bolesti celkem odolný.

No jednoduché to s ním není, ale je to zlato

Zjistila jsem, že musím nejdřív vysondovat, co vlastně už všechno ví o anatomii a početí, protože sice jsme o tom ještě nemluvili (nikdy se na tohle neptal), tak on už má prostudováno tolik knížek a encyklopedií, že já vlastně netuším, na co všechno tam narazil.

Jestli nakonec zjistím, že už ví všechno, co chce a že to chce prostě jenom za každou cenu vidět, tak
I když je fakt, že o bolestech se asi ještě nikde nedočetl, protože zrovna na to by se určitě zeptal. Nakonec mu dám přečíst tu Lucku Groverovou a bude