Přidat odpověď
Já tě jdu podpořit, pokud cítíš, že je správná doba, udělej to.
Malá měla dudlík cca od dvou měsíců, zrušila jsem ho v devíti měsících. Předcházelo tomu měsíční dudlíkové "psycho", kdy jej neustále někam házela, pak vyžadovala, měli jsme doma čtyři dudlíky, ale neustále jsme nějaký hledali, v noci jsem prohledávala peřiny, kam zapadl, lezla pod postel, kde propadal škvírou, jednou jsem v noci šla do auta, pro dudlík, o kterém jsem natuty věděla, že je v autosedačce, no opravdu psycho. Nutno podotknout, že do té doby to bylo celkem v pohodě, dudlíky byly dva (jeden rezervní) a nebyl problém. Ona s ním jen usínala, pak jí vypadl z pusy a když se v noci vzbudila, neuměla usnout sama zas bez dudlíku, takže vždy jsem jej musela vylovit a zas podat do pusy aby mohla usnout.
No a jednoho dne jsem si řekla, že stačilo, ve chvíli, kdy se ztratil poslední ze čtyř dudlíků, už jsme nový nekoupili, a najednou to kupodivu šlo i bez něj, docela v pohodě. Pak se ještě dva zas objevili, ale už jsem dudlík nevracela.
Dcerka byla teda jediné dudlíkové dítě ze čtyř (starší syn ho teda měl taky asi dva týdny, pak už nechtěl).
Předchozí