Já bych to zkusila. je to samozřejmě o důvěře, ale to ti teď nikdo neřekne, jestli je ta osoba, na kterou máš kontakt, ta pravá.
každopádně kinezologie si z nauky o pohybech bere pouze svalový test, jinak nic. Jak psala Roya, v podvědomím se prodíráš ty, kineziolog tě jen vede. Jen podotýkám, že každý kineziolog tě dostane někam jinam, nelze proto srovnávat. A také, tak malé dítě je většinou napojené na rodiče, spíše na maminku, ale nelze vyloučit napojení na tatínka /tak je tomu i u nás/. Kinezioložka tedy bude pracovat nejspíše s tebou, popř. s manželem. Pokud si tedy něco prožiješ a zpracuješ a "odstraníš" a změníš právě onu věc, tak se dítě lehce přizpůsobí. Zkus se zamyslet nad tím, jaké máš pocity ty. Máš nějaké výčitky? Lituješ něčeho, co jsi udělala? A dokážeš si uvědomit co a proč některé věci děláš? Někdy stačí si udělat inventuru sama v sobě a odhalíš zakopaného psa.

A jinak, nehledej vinu v sobě. Dcera si holt uvědomuje, že ležící miminko už není miminkem ale svébytným jedincem, který se hlásí o své místo. Doteď ji asi moc neohrožovala, ale teď má pocit, že ji asi rozválcuje. Ona musí pochopit, že na světě má sestřičku a další dětičky, že si musí najít své místo, že si holt musí něco vydobýt. Pokud jste se jí plně věnovali, je to fajn, ale já sama z vlastní zkušenosti vím, že to může být i přespříliš. Dítě potřebuje být i samo se sebou. Na druhou stranu potřebuje permanentní ujištění, že ho máte rádi, takže já bych ji neodstrkávala, ale mazlila se, kdykoli přijde, pokud to cítím já, tak přijdu první. Hlavně ji neodstrkovat. Přejde to, ale bude to chvíli trvat. Držím palce, a za sebe, já bych to zkusila. Absolvovala jsem to několikrát a vždycky mi to pomohlo a moc