Dnes jsem měla utkvělou představu, že zítra jdu na schůzku s klientem v 10:00, klient mi volá a díky bohu ověřuje čas. Všude je napsáno v 9:00 (v papírech, v emailu, nikdy to nebylo jinak, termín se neměnil, znám ho už asi dva týdny). Kde jsem na tu 10tou přišla? Je to čím dál častější. Přečtu částku třeba, že se má zaplatit 1000Kč a dál už všem sděluju, že to je 2000Kč. Prostě můj mozek nějak automaticky realitu ignoruje. Mám to jen s číslama a už jsem na tom tak špatně, že si všechno musím ověřit, jestli jsem si to náhodou nevymyslela. Jde to zahrnout pod nějakou poruchu? Dcera má podobnou úchylku. Třeba přečte větu a poslední slovo si nahradí takovým, které jí v té větě smyslově sedí a prostě si ho ani nepřečte. Pak je skálopevně přesvědčená, že to četla a hrozně se diví, že tam je napsaný něco jinýho. Jinak má narozdíl ode mě pamět úplně geniální a je schopna na první poslech zopakovat krátkou básničku, písničku apod. Dnes si díky své nepozornosti nebo co to je připadám jako debil, protože samozřejmě obratem ztratím důvěru (v pracovních vztazích).Máte taky nějaké takové úchylky při vnímání textu nebo čísel?