Pamatuju si na svůj výcvik plavání v Podolí v druhé třídě. Jezdil tam plný autobus neplavců - dětí z mámina podniku. První hodinu nás na břehu učili tempa, druhou hodinu nás naházeli do hlubokého bazénu a od této hodiny jsme (celý autobus) řvali když jsme jezdili tam i zpátky. Pak nás vyhnali na můstek, kdo nechtěl sám skočit, byl strčen... Tyto "užitečné" hodiny se konaly každé nedělní dopoledne. Od té doby mám hrůzu z hloubky, na VŠ jsem hrůzu překonala, abych dostala zápočet, ale i když umím plavat, do hloubky nikdy nejdu.