Přidat odpověď
Anni, život je změna. Já jsem obor změnila skoro ve 35 a nebylo to poprvé. Svět je moc zajímavý na to, aby se někdo vydal jen jednou cestou a nezaujalo ho i něco jiného. Na medicínu už ve 40 nepůjdeš, ale možností je stále spousta, mám i čtyřicetileté spolužáky na VŠ a jsou v pohodě.
Já jsem zažila dobu, která byla extrém, co se volby budoucího povolání týče - posílání přihlášek na SŠ ve 13 letech(!). Není divu, že tolik lidí ze zravotnictví odešlo, případně se tomu nikdy nevěnovalo. V ostatních zemích je systém vzdělávání jiný, vyžaduje se nejprve nějaký vzdělávací základ, pak teprve přichází na řadu nějaká specializace. Určitě nelítají po špitálech patnáctileté děti s mísama a bažantama(jsem srpnová, bylo mi 16 půl roku po tom, co jsme začaly chodit na praxi do špitálu).
Někomu přijde divné, že má maturovat ve 20, mně přijde divné, že to bylo takhle. Naštěstí je pryč doba razítek v občankách, už nikdo nekontroluje, jak často měníme profesi - což je klika, já už bych byla podezřelý fluktuant a nikdo by mě už nezaměstnal. Navíc by mi v té občance nestačily stránky. A znám mnoho mých vrstevníků, co se pořád ještě hledají, takže představa, že si někdo ve 14 vybere obor a v tom oboru zůstává do důchodu je mi cizí.
Předchozí