Vzácnější cesty přenosu neřeším jako hlavní problém, když fakticky děti nikdy od druhého dítěte roupy nechytly a ve školce jsem je měla dohromady 6 let. Neříkám, že to není možný, ale realita taková není, aby lehla třetina kolektivu, když měl jeden roupy. To je často realita spály, ale roupy ne, to mělo vždycky jedno dvě děti a za pár měsíců zase někdo jiný... no, zase tak často jsme to neměli, ale každej rodič se s tím nepřizná, žejo. Lidi si dneska radši koupí lék v lékárně sami a neřeknou ani doktorovi, aby nebyli za "čuňata".

Nemám předsudky, ale taky jsem nikdy nezažila lehnout kolektiv po nákaze roupem vzduchem.