Syn je třeťák, poruchu pozornosti má spolu s dyslexií diagnostikovanou z poradny a pomalinku se to lepší. Má svůj svět, ale čím dál častěji se z něj vykope ven. Paní učitelka s 20 letou praxí nám řekla, že takové dítě ještě neučila, ale je skvělá a moc nám pomáhá. V první třídě např. syn přišel úplně rozzářený s tím, že jej paní učitelka strašně chválila - na dotaz za co -odpověděl, že byl 7.! v balení aktovky. Prostě umí ocenit výkony na hranici jeho možností. Promíjela mu, že jí zpočátku tykal...

Na trénink udržení pozornosti mu asi nejvíce pomáhá hra na hudební nástroj - na rozdíl od úkolů, které mu trvají mnohem déle než kamarádům, které občas také hlídám, při hře musí opravdu skladbu zahrát v jednom tahu.

Dcerka je na tom mnohem lépe a poté, co nám na třídních schůzkách její učitelka řekla, že má u ní podezření na tutéž poruchu, nechápala, že se tomu jen směju. Připouštím, že dcerka není holčička, která sedí se zvednutou rukou, ale vidím, že úkoly dělá samostatně a celkem svižně. Jen je třída poněkud zlobivější a ona se nechá snadno vyrušit z práce. To si ale, mysím, bohužel bude muset řešit paní učitelka sama. Syna by zřejmě z první třídy tato paní učitelka poslala zpět do školky nebo by skončila v blázinci. Manžel to doma shrnul - "neví, co JE to porucha pozornosti" tohle je jen roztěkané dítě .