No, kdybych se snažila až teď, tak taky sama sobě přijdu k smíchu. Ale že se snažím rok a čtvrt, tak mi bez zásadních úspěchů, tak mi prostě těsně před příchodem sourozence rupají nervy. (V těhotenství je to prý dokonce i vědecky ospravedlnitelné.)

Osobně nemyslím, že by se každé dítě nutně muselo s příchodem mimina do rodiny okamžitě vrátit ke všem miminovským zvyklostem. Dudlíku se mi podařilo dceru zbavit až přede dvěma měsíci - a podle té teorie "návratu" jsem se o to snad ani neměla snažit, protože ho stejně bude mít mimčo, tak ona taky?