Monty,
kdyžtak to ignoruj, ale nepřijde mi úplně optimální, aby tě syn litoval, jakou máš mámu, a říkal, jak je nemožná... Kvůli němu, ne kvůli babičce. Já jsem měla babičku PŘÍŠERNOU (dej jí PB lehké odpočinutí), ale ani můj otec, kterej ji nesnášel, o ní nemluvil ošklivě ani takový řeči nepodporoval. Říkal, že babička je svérázná, že s ní nesouhlasí skoro v ničem a nijak netouží se s ní vidět. Ale že je to máma jeho ženy a naší mámy, takže jakousi úctu v rámci rodiny prostě zaslouží, tečka. Já jsem babičku nemusela, ale za tohle jsem si našeho otce vážila.

Ne že bych nějak žrala rodinný konstelace, to ani ne, ale vyzvednout u členů rodiny to lepší a v tom horším se nerochnit a prostě přiznat jim jejich postavení, to je myslím dost důležitej způsob, jak udělat dítěti z rodiny bezpečný a přijímající místo. Což mu nebrání udělat si vlastní názor. Spíš je to prevence nějakých her na citovou závislost, zavržení a podobný radosti.

(Jen názor, nejsem žádnej odborník, spíš mi to tak rezonuje s naší povedenou rodinkou.)