Monty, podobná je moje tchyně. Vždy jsou nějací ONI, kvůli kterým ona něco MUSELA (dělat, nedělat, cítit, myslet, žít, bydlet, dosaď naprosto cokoliv).
Nemá to řešení. Je jaká je, nebude nikdy jiná, na radu či pomoc reaguje odporem a odmítnutím.
Takže my si doma chystáme nějaký krizový plán (bude potřeba se o ni jednou možná postarat), ji s tím neonfrontujeme, a vytáhneme, až problém skutečně nastane.
Tím se vyhneme zbytečným konfrontacím, které k ničemu nepovedou, bo ona vše odmítne, současně ale budeme připraveni.
Když mi občas tchyně povídá o svém životě a v čem vyrost můj muž, vždy ho pak začnu milovat, protože TOHLE přežít chtělo fakt životaschopnost, já bych jí už asi dávno "pomohla" ze schodů