Vidím, že se neshodneme.
Tvé námitky jsou katastrofické scénáře, které jsou přehnané - asi mi to osvětluje, proč rodiče tolik touží po odkladu. To ochranitelství a obavy z něčeho, co nemusí vůbec nastat...
Ta šikovná holčička by při čtení neklopýtala - čte dávno a sama. Neměli s ní žádné starosti ani předtím.
Holčička s kamarádkami je sociálně zdatná ažaž, to jen maminky chtěly chodit spolu do třídy .
Malý kluk bude malý vždycky - jak dlouho ho chceš chránit? Mají všichni právo na stejnou výšku, aby nebyli handicapováni?
Ale budiž, tou "dozrálostí" tu menší výšku možná může kompenzovat... ale jak dlouho?
A "pokud rodiče usouděj" - no právě. Právě že rodiče souděj a při vší úctě, který rodič ovládá psychologickou diagnostiku, aby soudil dobře?
Zase, myslím, že ty obavy jsou prostě pčehnané. Proboha, to bylo tolik nešťastnějch dětí pozadu v dobách, kdy odklady nebyly tak v módě?
A musím tedy ještě říci, že psací písmo rozhodně za nic hrozného nepovažuju. Nejprve zrušíme psací písmo, pak jim všechno budeme kopírovat a nakonec skončí u pikrogramů, protože i čtení je dost náročnej duševní proces...