Hanko,
je to hodně o prioritách, pro mě by z toho, co píšeš a s mými zkušenostmi s vlastními dětmi, nebyl důvod k odkladu žádný . Ale už jsem se alespoň posunula tak dalek, že jsem schopná uznat, že pro někoho to důvody jsou a je to jeho věc . Cítím akorát pořebu v takových případech varovat ohledně té přezrálosti, protože si myslím, že se o tom mluví a tedy i ví méně, než by se vědět mělo....a ohledně toho, jaký vliv mají takové důvody na ostatní děti, pokud se takových dětí sejde víc....
Ale rozhodnutí jako takové je opravdu věcí rodičů...

Jinak mi tvoje dcerka hodně připomíná tu moji nejstarší, takže ne že bych tě chtěla strašit, ale podle mě se to za rok o moc nezmění, půjde spíš o povahu . Fakt, znám to i s tím vstáváním a útěkům od povinnosti k hraní nebo k jiné, v tu chvíli méně důležité povinnosti (jde třeba radši vařit, než aby udělala úkol ), scénami, když se něco nedaří nebo když se něco musí.....