"Třeba jednou i tvoje děti pochopí jak jsi to měla se svými rodiči Ty."

Na otázku "Mami proč vlastně nemáš ráda babičku?" jsem prostě odpověděla pravdivě, stručně a věcně. Dítě si to ověřilo u babičky. Babička ze mě udělala stvůru a Andersena v jednom. Dítě je z toho zmatené, já jsem k tomu podotkla, že to, co říkám já, je pravda (a dítě ví, že já mu=dítěti nikdy nelžu) a že babička to nelíčí popravdě asi proto, že se za to zpětně stydí, ale že mě na ní mrzí, že má potřebu to líčit takto. Tím jsme záležitost prozatím uzavřely s tím, že si rochněním ve starých křivdách nebudeme kazit večer.