Anjelko,

já tu ale nepíšu nic o tom, že všechny zářijové děti jsou přezrálé, naopak, říkám, že pro tyto děti (červenec až říjen) by byl ideální nástup do školy v lednu právě proto, že je to u nich velice hraniční....a někdo se rozhodne dát dítěti odklad a někdo pošle dítě dřív a není jak poznat, co bylo lepší, protože prostě chybí srovnání s tou druhou zkušeností....
Přezrálost hrozí dětem, které mají odklad a přitom jsou narozené třeba v dubnu, květnu, znám i děti starší, nám navrhovali odklad u únorových holek...tam je to riziko přezrálosti....a píšu o té přezrálosti konkrétní, hlavně co se týče psaní, kdy se před osmým rokem vytrácí ochota "obkreslovat tvary", takže učit se v tom věku začátky psaní může vyvolat ke psaní stejný odpor jako u dysgrafiků nebo dětí s horší jemnou motorikou......Nevadilo by to, kdyby dalších 9 - 13 let nebylo nutné psací písmo užívat .

Samozřejmě, že také záleží na tom, jak je na tom dítě emočně, sociálně....proto se to všecno zkoumá, ale není možné pominout i fakt, že dítě se jinak chová doma a v přítomnosti rodičů a jinak ve školce (ve škole). Takže dítě, které se doma jeví ustrašeně (za tím může být mnoho věcí, od strachu z neúspěchu ve srovnání se starším sourozencem až po strach z rodičů, ale také opravdu povaha, nebo naučený vzorec chování "když se bojím, maminka mě víc mazlí"....), ještě to neznamená, že na tom bude stejně i ve škole. Proto je dobré tohle neřešit jen ze svého pohledu, ale právě i ze strany té školky, kde jsou v tomto směru podmínky nejvíc podobné škole....

A proč lidé začínají studovat později, později si dodělávají maturitu? To nesouvisí se školní zralostí, ale třeba s pubertnou....Jestliže se učíš na vývojovou psychologii, tak určitě víš, že ve věku postpubery je jedním z hnacích potorů pro chování a jednání odpoutání se od rodičovského vlivu, což se často projeví touhou po samostatnosti i v tom, že se začnou starat sami od sebe, tedy vydělávat....škola je tak na obtíž. Takže člověk začne pracovat a až později, kdy má toto období za sebou, začne vidět i tu potřebu vzdělání a ke studiu se vrátí....
Druhá možnost je, že si někdo ve čtrnácti, patnácti, je nucen zvolit obor, aniž tuší, co obnáší....no a i když ho vystuduje, dokonce v něm i nějakou dobu pracuje, tak kolem třicátého roku, v době prvního bilancování (také vývojová psychologie), se rozhodne obor změnit....
Další důvod pozdního studia je neustálá potřeba se vzdělávat a rozšiřovat si obzory (to je třeba můj případ, nedokážu se věnovat jen jednomu oboru).....
Nic z toho ale nesouvisí s tím, jestli šel člověk do školy v šesti nebo sedmi.

Určitě se shodneme v tom, že nástup do školy je zátěž. Dítě by na tento krok mělo být zralé. Ta zralost přichází kolem šestého roku. Ale ne u všech, někdo dozraje dříve, někdo naopak později. Protože je nutné do školy natupovat 1. září a celý náš školský systém je o neustálém porovnávání dětí a to od prvních dnů školy (známky), kde slabší jsou vysmívaní a silnější vyvyšovaní (za slabost může být označeno cokoliv), je snaha o to, aby na tom byly všechny děti na začátku plus mínus stejně, aby si ze školy neodnášely traumata a nechuť......Bohužel ta startovací čára se ale posouvá k čím dál vyšším nárokům, takže se posouvá i věk, ve kterém děti do školy nastupují....což má za následek mimo jiné to, že děti opouští základní školu v šestnácti (devítka k tomu významně přispěla), tedy ve věku, kdy se nejvyšším cílem stává potřeba odpoutat se od rodičů.....potom mnoho z těch, co by normálně střední školu dokončili, ji opouští nebo na ni ani nenastoupí.....a to se v poslední době děje ve zvýšené míře, ve své generaci (poslední rok, kdy nebyla devítka povinná) jsem zaznamenala jen několik ojedinělých případů, teď jich kolem sebe vídám čím dál více.....Tohle tedy považuju za důsledek té devítky, ale problém s tím mají právě víc ty děti s odklady, protože právě těm je při odchodu ze ZŠ šestnáct....

A ještě nastává v době školní docházky jeden až dva roky, kdy je odklad na škodu a to především u holek....Holky jdou do puberty zhruba o půl roku až rok dříve....děje se tak běžně v sedmé třídě, u kluků spíše v osmé....Důsledkem bývá větší nesoustředěnost, často zhoršení prospěchu....Bohužel odkladové holky do toho mohou spadnout už během šesté třídy a tam nastává hned několik problémů v té emoční a sociální oblasti. Šestá třída je pro mnohé větší zátěž než ta první. Jde o přechod z prvního stupně na druhý, systém výuky se mění, mění se učitelé, zvyšuje se šance, že si dítě s nějakým nesedne, významně se zvyšuje náročnost učiva.....v šesté třídě ještě bývá běžné, že lepší postavení ve třídě mají ti, co se lépe učí...to až s pubertou přichází spíše opačný trend, začnou mít navrch jiné hodnoty....no a v tuhle chvíli se může stát, že v důsledku dřívějšího nástupu puberty a všeho, co s tím souvisí, se postavení dítěte ve třídě změní, učiteli bývá zařazeno mezi problémové, se spolužáky si nerozumí...
Opět je, podle mě, na vině hlavně devátá třída a posun druhého stupně až od šesté třídy. Dokud byla šestka tou na psychiku nejméně zátěžovou třídou (až druhý rok druhého stupně, ale ještě nezáleželo na známkách kvůli přijímačkám, dnes má toto místo třída sedmá), byly na tom tyto děti lépe....

Takže já nikde netvrdím, že dát dítěti odklad je špatně. Ani neříkám, že dítě s odkladem bude automaticky přezrálé. Pouze upozorňuju na rizika, která mohou, ale nemusí nastat. Ta rizika tu jsou, stejně jako jsou rizika při uspěchaném nástupu do školy. Nepřijde mi správné, že se o nich nemluví, protože na vztah ke škole a vzdělávání mohou mít také velký vliv.
Dřív bylo víc dětí, které měly problémy, protože měly mít odklad a nedostaly ho. Dnes zase roste počet dětí, které mají problémy proto, že odklad mít nemusely a dostaly ho. Vždy je tu riziko, že se něco nevydaří tak, jak bychom si představovali...ale to riziko zvyšujeme, pokud při rozhodování o tomto riziku vůbec neuvažujeme....

Je to i o prioritách. Někdo raději riskne problémy v pubertě a postpubertě, jen když bude v pohodě první třída a následně těch několik dalších. Někdo zase riskne, že dítě bude mít nějakou tu nevýhodu na začátku, ale věří si natolik, že to dokáže spolu s dítětem překonat bez následků, ale má strach z toho pubertálního věku....

Mně jde o to, aby se vědělo, že riziko přináší obě varianty, ne jen ta jedna...a každý sám i podle vlastních zkušeností (co pro něj bylo horší, jestli první třída nebo puberta), potom rozhoduje o svém dítěti, ale na základě všech informací, ne jen půlky....