Prožila jsem krušných pár dní - 6 letá dcera ležela v nemocnici, ale zatím nemám chuť se rozepisovat o tom proč.
Zarazila mne věc kolem návštěv dcery - já pracuji, poměrně náročně a zrovna se mi to dost nakupilo (stres velký), ale od okamžiku, co se dcera probrala z narkózy jsem byla u ní a odcházela, dokud mne nevyhodili. Stejně tak o víkendu (teda vyspala jsem se a návštěvy byly od 13.00 do 20.00), můj brácha se hned zajímal, kdy jí může navštívit a domluvili jsme se, že mne prostřídá o víkendu. Další den si plánovala naše babička, že zajde s druhou holkou na nějaké nákupy, tak jsem hned navhla, aby navštívili nemocnou dcerku, abych tam nemusela sedět celé odpoledne já (snažila jsem se dohnat práci). Můj manžel měl celou tu dobu také volno a tak jsem jim navrhla, ať se v nemocnici prostřídají, aby nebyla dcerka sama a já tam přijdu až večer (uspat).
Dopadlo to tak, že manžel s babičkou (a ještě s 3 dalšími lidmi) zajeli do nemocnice najednou, zdrželi se půl hodiny, protože prý ona stejně chtěla maminku. Když se manžel za hodinu objevil u mne v kanceláři, myslela jsem, že mně klepne.
Proč jsem jediná, která má pocit, že 6 leté dítě by nemělo být samo v nemocnici?
Můj brácha u ní byl ty 2 hodiny, jak jsme se domluvili a ještě se ptal, jestli má na mě počkat, aby dcera neměla pocit, že je sama. Její vlastní otec jí za 4 dny navštívil dohromady na 2,5 hodiny z toho ty 2 hodiny se mnou (pak odešel se starší dcerou a já zůstala) a půl hodiny s babičkou a jejími přáteli. Babička snad měla pocit, že by jí měla malá bavit, pak by tam možná vyrdžela dýl jak půl hodiny.
Podotýkám, že všichni měli volno (nezaměstnaný, krátký týden), všichni jsou zdraví a pohybliví, celé dopoledne byli u nás a jen plkali.
Moje máma se pořád ptala a volala, jak je a mrzelo ji, že nemůže přijet (invalida bez auta v malém městě) za dcerou.
Uměl byste mi někdo vysvětlit, proč manželova rodina je tak nechápavá a proč vlastní otec netouží potěšit své dítě?
Dcera se zotavila celkem rychle, byla veselá, když jsem u ní byla, nebylo to tak, že by na ní byl zoufalý pohled. Přesto to bylo na začátku o život.