On měl svý děti moc rád. Měl jako doktor náročnou práci, po večerech studoval, aby se dovzdělával. Myslím, že před smrtí se ty priority najednou člověku tak nějak ukážou - co vlastně bylo opravdu důležitý. Pamatuju, jak říkal "tvoje máma teď dělá to samý, prosím, neudělej jednou stejnou chybu..." Starala jsem se o něj poslední rok, kdy umíral rakovinu. Jeho radou se snažím řídit. Proto mě nadzvedávají témata jako "dítěti jsou 3 měsíce a já chci jít pracovat". Pochybuju, že jednou budu před smrtí litovat toho, že jsme neměli na vyskakování.