Nýno, JAK JÁ TI ROZUMÍM

Hele, tahle situace v podstatě nemá dobrý řešení. Buď bude polovina příbuzenstva naštvaná, že jste je nepozvali, nebo uděláte velkou svatbu, bude vás to stát spoustu nervů, dost peněz, spoustu kompromisů a výsledek bude nejistý.

Jestli opravdu nepanují v rodině kdovíjak dobré vztahy, tak být tebou, udělám svatbu malinkou a podle svých představ (a ostatním pošlu oznámení po akci - a mezi řečí jim vysvětlím, že přece zařizujem to bydlení, tak jsme nemohli udělat žádnou velkou akci). A sestřičky s mámou bych vzala některý jiný den na sváteční oběd, holkám bych ukázala prstýnek a správně bysme si to užili (měkké i, protože by tam počítám byl i manžel).

Příbuzní sice asi budou brblat, ale kde je psáno, že by nebrblali stejně? Protože na velký svatbě je 1784 věcí, kterýma můžeš někomu pošlapat kuří oko. A jestli je švagrová drbna, tak tě sice nebude drbat, žes ji nepozvala na svatbu, ale bude tě drbat, že jsi měla do šatů špatný prádlo, byla jsi blbě namalovaná a že jste měli málo jídla ;-)

Jako jo, já jsem proto, aby se rodina vídala, když to jde, a oslavy jsou ideální příležitost. Ale to platí třeba u nás, kde jsou rodinné vztahy vřelé a všichni se rádi vidí. Ale než pořádat oslavu, která bude jako tanec po minovém poli, tak to fakt radši udělat ten den podle svých přestav a pro sebe. Nakonec šetřit potřebujete, tak co.