My jsme to udělali, nikdo se pak neurazí, že nebyl pozván, když není pozván nikdo, myslím, že se s tím všichni vyrovnali dobře a nakonec to všichni vzali z té lepší stránky-že to měli bez starostí, maminky byly trochu v šoku-zvlášť, protože jsme jim to ani po svatbě neřekli a rovnou jsme jim pustili svatební záznam, si u něj poplakaly...a tatínci, ty to vzali jako ne špatný nápad-můj táta dokonce říkal, že to tušil, pro něj to překvapení tak ani nebylo.
Smůla je, že člověk nemůže předpokládat, jak blízké okolí bude reagovat, měla jsem strach-bylo to, jako bychom udělali nějakou klukovinu a ted´ se k ní jdeme přiznat, ale stále mi to řešení přišlo nejjednodušší.

Vím, že se posílá třeba i kalsické svatební oznámení, ale pozdě, že dorazí to dorazilo buď v den svatby nebo těsně po svatbě-takhle se člověk má šanci vyhnout i té bezprostřední reakce.