Jen k těm sestřičkám. Myslím, že si to trošku idealizuje Kopřiva. Nějaký úžasný den stávený se starší sestrou kdekoli jim nenahradí tu možnost být Družičky (to velké D je schválně), s veškerou tou pompu, která k tomu patří. Ono ne každé holčičce v tom správném věku se to podaří.
My jsme se brali s manželem vloni, pro oba to bylo druhé manželství, takže jsme parádu vůbec nepotřebovali, i rodiče by to bez pozvání přežili, ale máme v nejbližší rodině 6 holčiček 5 - 10 let, které se nás už dlouho ptaly, kdy se budeme brát a jestli můžou za družičky jít. Právě kvůli nim jsme tu svatbu udělali, bylo nás 29, z toho 10 dětí, a byl to dokonalý den. Sice jsem neměla dlouhé bílé šaty (v mém věku bych si připadala komicky), odpustili jsme si spoustu parád jako kytku na auto a jiné, ale v tom špalíru jsem šla, děti byli nadšené všschny, i kluci, a celý den se holky nosily jak princezny. Ono je něco jiného si na princeznu hrát, a něco jiného jí chvíli být. Dodnes na to vzpomínájí a vypráví o tom s nadšením
Taky nemáme na rozhazování, ale celá tahle legrace nás vyšla asi na 30 000, ale to bylo úplně se vším, nejen hostina, ale i oblečení pro mě, pro ženicha, družičky, dort ... prostě všechno. Možná jsme mohli jet raději na svatební cestu, ale i já jsem si tohle užila víc.