A jé, další smutné téma tohoto druhu
. To je mi líto
. Přeju hodně sil
Ptáš se nás na věci, na které by ti měli odpovědět lékaři, neboj se zeptat jich. Můžeš jim důvěřovat? Kdyby mi řekli, že mimi nemá šanci na přežití, mou důvěru by to poněkud nahlodalo. Myslím, že bych si potrat vyvolat nedala a trvala bych na tom, že budeme čekat, až miminko případně dobojuje samo. Může se stát, že se plodová voda zase začne tvořit, a jsou snad prý i popsány případy, kdy žena donosila (spíš doležela) miminko i bez plodové vody. Ale samozřejmě nejsem lékař, jistě záleží na konkrétní diagnóze. Nechci ti dávat falešnou naději, pravděpodobnost, že by se to spravilo, asi není moc velká. Já jen že pro mou psychiku a vyrovnání s tak smutnou událostí by bylo přijatelnější, kdyby miminko umřelo samo a ne s mým svolením rukou lékaře. Zvaž, co je nejpřijatelnější varianta pro tebe. Taky zvaž, zda se chceš s tím děťátkem rozloučit - pochovat si ho, něco mu říct, dát mu jméno - to je taky pro psychiku zdravé, ovšem v nemocnici bys za to asi musela zabojovat, tyhlety "cavyky" prý nemívají rádi.
No a potom, pokud se nestane zázrak a bude po všem, neboj se truchlit a brečet, je dobré se s tím nějak vyrovnat, ne před tím utíkat.
Hodně sil