Pravda pravdoucí. Hlavně s těmi vesnickými matkami. Žiju na vsi mezi takovými buchtami a je to na 100% pravda. Dny tráví vzájemným navštěvováním, přes zimu doma, tak je moc nevídám. Přes léto se celý den povalují na zahradě a kecají. Děti se šmudlají s hračkama na pískovišti, matky občas něco seberou z dětských pusinek, občas okřiknou aby se neřeklo a krafají dál. V poledne se odeberou na oběd (kdy uvařili je mi záhadou), uloží dětičky do postýlek, odpoledne se opět odeberou na písek a pokračujou. A nejlepší na tom je, jak se dušujou (sami mi to říkali), jak je mateřská náročná, co je práce, jaký je to kolotoč. To ty ženské jsou tak zhýčkané, nebo tak zaslepené sebelítostí?