Binturong, co si treba vedome pripominam z detstvi je to, ze to neni vubec lehke byt ditetem. Citila jsem velmi casto bezmoc, ze se nemuzu rozhodovat sama za sebe, delat si, co chci, a co jsem povazovala za dobre (napr. cist si knizku pri vyuce latky, kterou jsem umela, nechodit na piano), ze se musim neustale nekomu podrizovat, ze jsou situace, se kterymi si nevim rady, ze me starosti jsou dospelymi znevazovany...Takze kdyz se mi syn sveruje se starostmi, coz on nastesti dela rad a nedela mu to problem, tak se mu opravdu snazim poradit tak, aby to fungovalo, co bych si myslela, ze bych jako dite potrebovala slyset. Kdyz ma dite starosti, tak je nezlehcuju. Ja se jako dospela citim opravdu mnohem lepe nez jako dite. A to jsem mela bezproblemove, stastne detstvi, milujici rodice, zadne problemy ve skole, ale ten pocit, ze nemuzu rozhodovat sama o sobe mne fakt nicil...