Já si vždykcky říkala, že nebudu taková jako moje mamka. A kolikrát jsem se přistihla, že říkám i ta stejná slova :-(. Nejradši bych si nafackovala. Nicméně u dcery mi pomáhá vzpomenout si jaká jsem byla já a že jsem z toho vyrostla a hned jednám jinak . Manžel je úplně jiný než byl taťka. A teď, když je pohoda i mezi námi, tak se jim úžasně věnuje. Vžít se dovedu, ale nedovedu vždy reagovat tak jak cítím, že bych reagovat měla.