Přímo se neinspiruju.
Odnesla jsem si z dětství se svou matkou pěknou řádku traumat, takže se prostě snažím neopakovat její chyby. Užívám si s dětmi každý den, a i když se občas chytnem, občas z nich jdu do vrtule, nikdy nezapomenu večer obejít postýlky a opusinkovat usínající příšerky. Snažím se jim dávat najevo, jak jsou pro mě důležití, snažím se v nich podporovat zdravé sebevědomí. Samozřejmě dělám chyby a blbosti, nejsem zrovna aspirantka na titul Matka roku, ale snažím se nadělat co nejmíň škody.