ne, jen vyvztekat a vykňourat. Když jsem učila v roce malého usínat samotného, zavřela jsem dveře a on spustil protest, nebyl to pláč, ale kňourání a mrčení, chvílemi to znělo jako pláč, ale nebyl, to poznám. Bylo mi ho líto, ale vzhledem k tomu, že když jsem otevřela dveře, rozchechtal se na celé kolo stylem: to jsem vás dostal, tak mě ho líto až zas tak moc nebylo
Počkala jsem pak 3 minuty, zašla za nm, pohladila a pak brblal ještě 2 minuty a usnul. Podruhé jsem ani tříminutovku nestihnula. Takže svým způsobem jsem ho "nechala vybrečet"
teď vždycky tak půl hodiny zkouší usnout, i třičtvrtě, povídá si tam, natahuje hračku s ukolébavkou, nebrečí, a když se mu to někdy náhodou nepovede (přes oběd, večer není problém), tak začne opravdu natahovat a to ho jdu hned osvobodit, za takovou snahu přeci...
Kamarádka nechávala vyřvat dcerku ve 4 měsících (její řešení řvoucího dítěte, vypnout zvuk na chůvičce) a to mi cukaly ruce...