Máme podobnou zkušenost s 8 letým synem. Od 5 let chodil do houslí k panu učiteli, který učil i starší syny (vystudovali konzervatoř, studují na JAMU). Po přestěhování jsme byli nuceni změnit ZUŠ i učitele. Syn se dostal k novému učiteli téměř protekčně, jde o uznávanou kapacitu. Přestože nám nynější učitel neustále opakuje jak je syn nadaný, není s ním spokojen. Syn cvičí opravdu denně, poctivě. Jednou je hodina super, podruhé ho vystresuje natolik, že z něj mám noční můru i já. Chodila jsem do hodin s ním, abych viděla, jak s ním pracovat, po čase mě vykázal a nemám tam přístup. Poté se to vyhrotilo natolik, že když měl jít syn sám do hodiny, zlomil si na schodech prsty na noze. Prostě jeho psychika udělala všechno proto, aby tam fyzicky nemusel. Po 3 týdenní pauze opět super hodina. Další hodina byla včera, přišel s pláčem, že ho učitel bil přes ruce a za ucho, předal mu vysvědčení, kde měl vysvědčení se samýma jedničkama (hra na housle, komorní hra, hudební nauka). To byla poslední kapka, dnes se jdu zeptat do jiné ZUŠ jestli by mohl přestoupit k někomu klidnějšímu. Nepotřebuji mít doma virtuóze za cenu psychické trosky.