Já do té své asi ani trochu. Narodila jsem se po 14letech od bráchy a 13 letech od ségry,co jen mi pamět sahá dávaly a dávají mi to dost sežrat, že jsem si dovolila se narodit a stát se jejich sourozencem, máma je fajn, jen s dětma to moc neumí a neuměla, ale taková už je, to se nezmění. táta podnikal, neměl na mě čas, pro něj bylo důležitý aby mi neslyšel,protože jinak nemohl v klidu pracovat, zkrátka jsem mu lezla na nervy. Takže jsem do téhle rodiny nikdy nepatřila a asi už patřit nebude. Díky Bohu, už mám svojí rodinu, ale občas mi to i po těch letech stejně mrzí.
A co vy, patříte do své rodiny?