přesně tak to bylo i u nás, rodiče nás nikdy neobjímali, nikdy nám nedávali pusu, neříkali, že nás mají rádi, ani nechválily. Jen jsme pořád slyšeli, at hlavně neuděláme ostudu! Jsem z vesnice a našim hlavně záleželo na tom co si o nás myslí druzí. Z bráchama jsem v dětství vycházela dobře, ale výchova mých rodičů nás naučila, se o rodinu nezajímat a vždycky jen nadávat na ostatní členy rodiny, jak si ten život pokazili a že nic neumí. Táta nás jen poslední dobou štve proti sobě a pomlouvá. Máma je psychicky labilní. Já díky bohu mám přesně opačnou výchovu svých synů, manžel má úžasnou rodinu, která drží spolu a ve všem se podpoří a dávají si najevo, že se mají rádi a ta my naštestí vše vynahrazuje. Až díky nim jsem si naplno uvědomila, jak moje rodiče ač se snažili, tak rodinu absolutně nezvládli. Nic mi do života nedali, spíš naopak.