Hilly,
můj extrovertní synek se sám zabaví (a i dříve zabavil) zhruba tak, jak popisuješ - spíše však na ještě daleko kratší dobu a i pokud už si hraje, stejně je to přád: "mami, koukej! mami, dívni se...".
On ke hraní potřebuje parťáka a vzhledem k tomu, že je jedináček, parťákem musím být buď já, nebo manžel.
Nebaví ho hrát si dlouho sám. Nejdýl vydrží asi u čtyřlístku, klidně i 2 hodiny, a to fakt nechce být rušen, ale to jsou čiré výjimky.

Přijala jsem to jako fakt a teď už mi to přijde i normální.
Každého (natož malé dítě) nebaví se zdekovat a zabavit se sám na 1/2 dne.

Od takových cca 4 let je schopen akceptovat, když mu řeknu a ukážu na hodinách, že třeba cca 15-30 min potřebuju, aby na mě nemluvil (když pracuji a třeba z domova platím faktury,event. něco počítám a potřbuju se na to soustředit) a že když mě nechá, budu to mít za těch 15 min hotové a budeme si zase spolu hrát. Když mě nenechá, tak to budu mít za dlouho a budu si sním hrát jenom chvilku, event. to nestihneme vůbec...

Akceptoval to velmi rychle.

Jinak Tě velmi chápu, ale ty děti jsou v dnešní době mnohem víc izolované, než dřív (teď nemluvím o době nemoci), kdy běžně lítaly s ostatními povenku a když dorazily domů, tak pochopitelně byly vděčné, že mají klid a můžou být jen samy se sebou.