Stávalo se mi to v době, když mi bylo "náct". Můj "úžasný" bratr měl asi pocit, že největší sranda je urážet mne. Několikrát jsem mu stejně odpověděla-ironicky a ono to zabralo.
Nejsem člověk, který se rád hádá apod., ale nenechám si nic líbit a dokážu se bránit. Pokud bych byla na tvém místě, s rodiči bych si promluvila. A pokud by neměli chuť nebo neposlouchali, prostě bych odešla. Rodiče by měli své "děti" podporovat a stát na jejich straně. A ne je srážet.